Dopravní letoun – vítěz závodu

Poté, co skončila první světová válka, jsme všichni prožívali euforii, ale zároveň jsme se museli začít starat o živobytí. Moje specializace byla velmi úzká – letadla a zase letadla, ať už ve vzduchu nebo na zemi. Lidé si ale naštěstí užívali život a prahli po nových zážitcích, mezi které létání rozhodně patřilo.

V té době naše rodina získala významný majetek. Matčina bohatá teta z Itálie, dík níž se rodiče seznámili, zemřela a dědictví mi umožnilo otevřít si leteckou školu. Zákazníci se jen hrnuli, a tak se mi v roce 1937 povedlo rozšířit podnikání i o leteckou dopravu, samozřejmě v malém.

Pořídil jsem si lehký dvoumotorový dopravní letoun Beechcraft – model 18. Kromě dvou pilotů se do něj vešlo jen šest cestujících, ale mně to stačilo. Zájem o přepravu mým jediným dopravním letadlem se zvýšil v roce 1940 díky akci, o kterou jsem se nezasloužil, ale přesto mi skvěle posloužila.

V rámci propagace letadel Beechcraft, jejichž prodeje zrovna netrhaly rekordy, proběhl v té době unikátní závod, který se mezi milovníky létání proslavil. Výjimečný by byl vlastně i dnes ­– dopravní letadla mezi sebou obvykle na trati nesoutěží… Závod cestovních letounů, který inicioval výrobce Beechcraftu, proběhl mezi americkými městy St. Louis a Miami. Letadla vyrazila na trať dlouhou 1 744 kilometrů. Beechcraft ji zvládl s průměrnou rychlostí 376,9 kilometru a hladce zvítězil. Pro můj byznys to samozřejmě znamenalo vítanou reklamu.

Významnější popularitu však letounu Beechcraft přinesla až druhá světová válka. V době, kdy se do ní zapojily Spojené státy, se tento stroj stal součástí jejich vzdušných sil. Tím začala jeho hromadná výroba.