Vždycky jsem miloval romány Julese Verna. Hltal jsem jeho příběhy, ve kterých bylo možné všechno. Tenhle talentovaný člověk s obrovskou a nespoutanou fantazií se na přání svého otce stal právníkem, avšak ve svých knihách se toulal nejen po Zemi, ale i pod mořskou hladinou a ve vesmíru. Z mého pohledu to byl génius, vizionář, jehož mnohé neuvěřitelné myšlenky našly později reálné naplnění. I já, letec Antonio, mám své sny, které pramení hlavně z mých válečných zkušeností.

Od krutých leteckých bitev první světové války sním o strojích, které by létaly samy, a člověk by byl na zemi v bezpečí. Dokážete si to představit? Jako krutí predátoři by křižovaly nebe a sváděly mezi sebou boje na život a na smrt. I když… Je zánik letounu možno považovat za smrt? Každopádně by byly díky tomu uchráněny skutečné živé bytosti. 

Takové stroje bez pilota by útočily samy, třeba pomocí řízených střel. Mohly by zasáhnout jak pozemní cíle, tak sebe navzájem. Dokázaly by přesně zamířit, a to na téměř jakoukoli vzdálenost. Byly by silné a schopné nést mnoho účinných střel, takže by zvládly ničit nepřítele velmi efektivně, aniž by se musely často vracet na základnu pro novou munici.

Tyto letouny, které by bojovaly bez přímé účasti lidí, by měly ostříží zrak, prostě jakési velmi pronikavé oči. Sledovaly by okolí mnohem pozorněji, než to dokáže člověk. Kdo ví, třeba se v budoucnu stroje budou umět dívat tak daleko, že zahlédnou nepřítele, který se nachází desítky kilometrů od nich. A třeba ho i na tak velkou vzdálenost budou umět zasáhnout… Tak přesně, jako když zkušený chirurg vede řez. Já vím, že fantazíruji možná až příliš, ale proč by to jednou nemohlo být možné? Stroje by se mohly umět dívat dokonce několika směry, tak, jak to příroda umožnila například některým zástupcům z říše hmyzu.

 A také by tyto stroje spolu dokázaly dokonale komunikovat. A třeba by kromě hmotných střel uměly zacílit určitým směrem silný proud paprsků, energie, která by vzdušného predátora dokázala ochránit před dalšími predátory. Nesmějte se, lidstvo bylo už mnohokrát přesvědčeno, že technický vývoj dospěl na samu hranici možného, ale za pár let se ukázalo, že žádná taková hranice neexistuje. A myslím, že tak to půjde stále dál. Kam až, to si nedokážu představit ani v těch nejodvážnějších snech. Občas takhle fantazírujeme s mým synem a poslouchá nás při tom můj malý vnuk. A třeba jednou takhle bude zase on sedět se svými potomky a snít stejně. A nad hlavou jim budou létat stroje bez pilotů, ale protože už nebudou žádné války, na svých palubách ponesou místo zbraní něco užitečného.