Pochodeň Wilbura Wrighta

Patnáct let… Je patnáctiletý kluk vlastně už téměř, nebo je to muž, který je v mnoha ohledech ještě chlapcem? V mém případě byl rok 1912, kdy mi bylo patnáct, významný proto, že jsem si ujasnil, kudy se bude ubírat můj život. K letectví jsem inklinoval už odmala, s tatínkem jsme nevynechali jedinou příležitost, kdy bylo možné sledovat okřídlené stoje, jak dobývají oblohu. Ale definitivně jsem se pro letectví rozhodl – tehdy možná s mladickou naivitou –, když zemřel jeden z mých hrdinů, mladší z bratrů Wrightových, Wilbur. Snad jsem se domníval, že mohu „převzít jeho pochodeň“ a nést ji dál.

Američané Orville a Wilbur Wrightovi se narodili kolem poloviny devatenáctého století. Akademické vzdělání se jim vyhnulo, ale o to více byli zapálení do sportu. Jezdili závodně na kole, milovali plachtění a zároveň byli velmi zruční. Těžko se tedy divit, že jakmile se proslavili svými pokusy v oblasti létání, okamžitě se stali mými idoly.

Začali tím, že postavili kolo s křídly a benzinovým motorem, který je poháněl, k čemuž je nejspíš inspirovala popularita cyklistiky. Američani tomuto sportu kolem roku 1892 zcela propadli. Oba bratři, kteří byli nejen vynikajícími cyklisty, ale i mechaniky, se rozhodli, že v tomto oboru začnou podnikat. Prodávali, opravovali, navrhovali a vyráběli svou řadu ručně postavených kol. A byli dostatečně úspěšní, aby mohli financovat vlastní letecký výzkum.

Když v roce 1896 zemřel německý průkopník letu Otto Lilienthal, začali bratři intenzivně studovat ptačí let a Lilienthalovy práce. Došli k přesvědčení, že je možné, aby se člověk vznesl k nebi, a rozhodli se, že budou provádět vlastní pokusy v této oblasti. Byli úspěšní – v prosinci 1903 uskutečnili první volný řízený let s letadlem těžším než vzduch! V tom roce mi bylo šest let a hltal jsem každou zmínku o podobných experimentech. Z obou bratří Wrightových mi byl bližší mladší Wilbur, nejspíš proto, že i když jsme rozhodně nebyli vrstevníky, mohl jsem se s ním lépe ztotožnit. Představoval jsem si, že ho jednou oslovím a on mě přizve ke svým odvážným projektům. Že se staneme přáteli… A tak si asi dovedete představit, jak mě jako patnáctiletého kluka s hlavou plnou snů ranila zpráva o jeho předčasné smrti. V mých očích to byla navíc smrt nad jiné zbytečná – nezemřel vznešeně při dobývání oblohy, s tím bych se možná ještě smířil –, ale zcela přízemně, když v roce 1912 podlehl břišnímu tyfu.

Byl jsem zdrcen, ale současně můj život dostal jasný cíl – budu následovníkem Wilbura Wrighta. Spojím se s jeho bratrem, a kdo ví… Ale i když Orville Wright vybudoval po roce 1916 leteckou laboratoř a věnoval se výzkumu v této oblasti, moje plány změnila první světová válka a já se v letectví vydal svou cestou. Ale velmi mě potěšilo, když jsem se po letech dočetl, že 8. dubna 1930 získal Orville Wright první medaili Daniela Guggenheima, ocenění za "velké úspěchy v letectví."